Příběh rodiny hraběte Kostky, který se vrací z emigrace, aby převzal rodinné sídlo. S ním „zdědí“ i zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka nebo kuchařku, která si ráda přihne.

„Hra Poslední aristokratka je stejně jako kniha velmi vtipná. Je o tom, co všechno je člověk schopen udělat, aby zachránil svůj hrad, tedy i svoji historii,“ říká Anna Polívková, představitelka Marie Kostkové z Kostky, která se vrátila z Ameriky na rodový zámek. „Ta pozoruje dění kolem sebe a popisuje je s vtipem, nadhledem a možná i s jistým odstupem,“ popisuje svoji hrdinku Anna Polívková, která si na Jezerce zahraje poprvé. „Všechny ostatní postavy jsou krásně vykreslené figurky ze života českého, mezi které se musí naši amerikáni nějak zařadit. Dost se těším, že budu mít mírný přízvuk v češtině," dodává Polívková.

Představte si, že se v naší současnosti probudí v berlínském parku Adolf Hitler. Pochopitelně za velkého zájmu všech kolemjdoucích. Jak na něj budou lidé reagovat? A jak bude reagovat na náš současný svět on? Jak se zachovají média?

Z RECENZÍ:
...Lze bez nadsázky říci, že tato inscenace je v současnosti nejaktuálnějším dramaturgickým počinem na české divadelní scéně.
Dominik Fras

...Vermesovi, a teď i Balcarovi Na Jezerce, se podařilo přesně vystihnout, kdo a co může lidstvo znovu vést k rozkvětu. Začíná to okřikováním, a hned potom nálepkováním protivníků. Těch je zpočátku dost. Proto hrrr na zvrhlé umělce a na novinářskou žumpu. Lidem vlastně mluví z duše. Říká hezky za ně, co si i oni v potu každodenní práce myslí...
J. P. Kříž / Právo / Novinky.cz / 90%

...Velmi trefný satirický šleh, jehož razanci umocňuje humor, který přesně a bez skrupulí pojmenovává naši stále nemocnější současnost a důsledně pracuje s pointami, z nichž mrazí. Adolf Hitler jako "deus ex machina" - bizarní, ale také až hrozivě účinná facka...
Helena Grégrová / i-Divadlo.cz / 80%

...Režisér Balcar vytvořil stylově čistou inscenaci, herecky vyrovnaná komedie se vyznačuje dobře fungujícím temporytmem.... Téma inscenace je děsivě aktuální, rasismus těchto dní dokreslují i „televizní“ zpravodajské a diskusní dotáčky, v nichž vystupují také Daniela Drtinová či Václav Kopta... Na mnou navštívené repríze se publikum smálo a nešetřilo potleskem tehdy, když mě mrazilo, nechci však diváky mustrovat, mohlo jít o „sebeobranu“, k níž často při vnímání tíživých problémů dochází. Ale už nejistota nad postoji dobře se bavících návštěvníků během představení svědčí o tom, že nová produkce Divadla Na Jezerce je trefou do černého...
Jan Kerbr / Divadelní noviny 9/2017

"Je to zábavná, aktuální hra," říká principál Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský a dodává "přinášíme divákům tragikomedii, které rezonuje s dnešní dobou, dokáže zesměšnit negativa naší současnosti. Když v závěru hry Adolf Hitler prohlásí: Za nás přece všechno nebylo jen špatné!, mohou si diváci uvědomit, že tuhle větu už někde slyšeli.“

Život na francouzském venkově si asi umíme představit všichni – piknik v přírodě, pohoda, klid. Pro některé až příliš velký. Chtělo by to trochu legrace. Ale co když se z ní stane vážná věc? To vše ukáže komedie plná fám s jedním žertíkem v záloze. Jenže, o rozvodech se nemá žertovat…

O tom, že o rozchodech se nemá žertovat, vás přesvědčujeme ve hře francouzských autorů Jeana Della a Gérarda Sibleyrase – Un petit jeu sans conséquence – doslova „Malá hra bez následků“ (překlad Matylda a Michal Lázňovští).
Hra se stala ve Francii událostí roku 2003. Její premiérová inscenace získala v Paříži devět nominací na prestižní divadelní cenu MOLIERE – a hra získala cenu za nejlepší francouzsky psanou hru roku 2003. My jsme ji uvedli v české premiéře v roce 2004.

Z RECENZÍ:
“Výkony všech herců jsou vyrovnané. Každý má svůj okamžik, ve kterém odhalí duši postavy. Režie se s lehkou a přitom pevnou rukou chopil Lukáš Hlavica. Společně s výtvarnicí Ivanou Brádkovou vykouzlil inscenaci, jež svou atmosférou evokuje nejen ty úžasné francouzské filmy, co jsme měli tak rádi, ale i nejlepší čechovovská dramata, kde vše plyne navenek hladce, avšak pod povrchem se odehrávají malé velké životní tragedie. Inu, c´est la vie.
Tomáš Stanislavčík (Večerník Praha, 20. 5. 2004)

“Publikum tady zkrátka najde vše, co ke kvalitní komedii patří: Vtipné dialogy, přesně pointované situace, jemné gagy i uměřeně komickou stylizaci postav. Takový žertík však nabízí ještě něco navíc – za komediálním veselím se skrývá trpká příchuť provázející věčný kolotoč hledání, opouštění, ztrácení a znovuhledání vysněného partnera či partnerky.“
Z. A. Tichý (MF Dnes, 18. 5. 2004)

Záznam představení Divadla Na Jezerce "Takový žertík" natočila v září 2006 Česká televize.

Příběh rodiny hraběte Kostky, který se vrací z emigrace, aby převzal rodinné sídlo. S ním „zdědí“ i zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka nebo kuchařku, která si ráda přihne.

„Hra Poslední aristokratka je stejně jako kniha velmi vtipná. Je o tom, co všechno je člověk schopen udělat, aby zachránil svůj hrad, tedy i svoji historii,“ říká Anna Polívková, představitelka Marie Kostkové z Kostky, která se vrátila z Ameriky na rodový zámek. „Ta pozoruje dění kolem sebe a popisuje je s vtipem, nadhledem a možná i s jistým odstupem,“ popisuje svoji hrdinku Anna Polívková, která si na Jezerce zahraje poprvé. „Všechny ostatní postavy jsou krásně vykreslené figurky ze života českého, mezi které se musí naši amerikáni nějak zařadit. Dost se těším, že budu mít mírný přízvuk v češtině," dodává Polívková.

Podtitul inscenace "Vítejte v časech, kdy se k sobě lidé chovali slušně.", vypovídá nejen o charakteru hry platné v každé době, ale také o pojetí, které si pro realizaci Divadlo Na Jezerce zvolilo. Zdeněk Jirotka totiž nenapsal "pouze" humoristickou knihu, on skrze laskavý humor oslavuje poctivost, slušnost a demokracii.

"Přestože je to Vackova teprve první režie, je znát, že ostřílený herec za své roky, co se pohybuje po divadelním pódiu, skutečně leccos okoukal. Jeho Saturnin má totiž švih."
Hodnocení: 75%

Tomáš Šťástka, 1. 6. 2018


"Michal Kern a Jan Konečný jako Saturnin a Jiří Oulický zážitek. Postavy přesné, se cvičebními vložkami inspirovanými slety. Sokolíci. Jaroslava Kretschmerová hraje tetu Kateřinu s neopakovatelnou a pravou vlasteneckou noblesou. Střídá se v té roli s Jitkou Sedláčkovou. Po slečně Barboře Denisy Pfauserové zatoužila na premiéře polovina hlediště."
Hodnocení: 80%

Jiří P. Kříž, 6. 6. 2018


"Největší pozornost je samozřejmě upřena na představitele titulní role Michala Kerna, který je díky své pohybové eleganci, živelnému, a přesto kultivovanému projevu králem večera. Jan Konečný v roli Jiřího Oulického je mu odpovídajícím partnerem a triumvirát hlavních postav uzavírá půvabná a zároveň energická Denisa Pfauserová jako slečna Barbora Terebová."

Jindřich Göth, 7. 6. 2018

Komedie o nejhorší zpěvačce na světě.

Komedie „Je úchvatná!“ vznikla pod režijní taktovkou Jana Hřebejka. Po divácky úspěšných titulech Manželské vraždění, Kumšt, Na dotek, Musíme si pomáhat a Práskni do bot se publikum Divadla Na Jezerce dočkalo další - v pořadí už šesté - Hřebejkovy režie na této scéně. Hlavní postavou příběhu, jenž se opravdu stal, je Florence Foster Jenkinsová, která je přesvědčena, že je obdařena pěveckým talentem. Její hlas je výjimečný – výjimečně příšerný. A představte si – vyprodá Carnegie Hall! Jak je to možné? Přijďte si pro odpověď do Divadla Na Jezerce.

"Tančit dvě hodiny na hraně trapnosti a nikdy do ní nespadnout, naopak, učinit z tohoto tance metaforu tanců, které se za hranou trapnosti dějí dnes a denně kolem nás - a už ani nejsou k smíchu, spíš k pláči - to vše vyžaduje bez ironie obrovský talent a umění!
Bravo, paní Jitko Sedláčková, za báječné dvě hodiny smíchu vpravdě formanovského (připomnělo mi to Konkurs a desítky dalších jeho opusů)."

Vladimír Just 2.05.2018

"Jenkinsová nevydala intonačně čistý tón, vozila se stupnicemi jak ve špatně seřízeném výtahu, a při jejím přednesu přeslavné árie Mozartovy Královny noci, které mistr předepsal pověstné, nejednou pěvkyní nedosažitelné f³, se studem chvěly i lustry. Češi mají však smysl pro humor ve škále od cimrmanovské mystifikace až po švejkovskou kontraproduktivní horlivost. Inscenaci Na Jezerce nijak nepodcenili jen s vektorem úsměšku nad společností sarkasticky adorovaným diletantstvím. To přenechali české politice…"

Z recenze J. P. Kříže v deníku Právo

Podtitul inscenace "Vítejte v časech, kdy se k sobě lidé chovali slušně.", vypovídá nejen o charakteru hry platné v každé době, ale také o pojetí, které si pro realizaci Divadlo Na Jezerce zvolilo. Zdeněk Jirotka totiž nenapsal "pouze" humoristickou knihu, on skrze laskavý humor oslavuje poctivost, slušnost a demokracii.

"Přestože je to Vackova teprve první režie, je znát, že ostřílený herec za své roky, co se pohybuje po divadelním pódiu, skutečně leccos okoukal. Jeho Saturnin má totiž švih."
Hodnocení: 75%

Tomáš Šťástka, 1. 6. 2018


"Michal Kern a Jan Konečný jako Saturnin a Jiří Oulický zážitek. Postavy přesné, se cvičebními vložkami inspirovanými slety. Sokolíci. Jaroslava Kretschmerová hraje tetu Kateřinu s neopakovatelnou a pravou vlasteneckou noblesou. Střídá se v té roli s Jitkou Sedláčkovou. Po slečně Barboře Denisy Pfauserové zatoužila na premiéře polovina hlediště."
Hodnocení: 80%

Jiří P. Kříž, 6. 6. 2018


"Největší pozornost je samozřejmě upřena na představitele titulní role Michala Kerna, který je díky své pohybové eleganci, živelnému, a přesto kultivovanému projevu králem večera. Jan Konečný v roli Jiřího Oulického je mu odpovídajícím partnerem a triumvirát hlavních postav uzavírá půvabná a zároveň energická Denisa Pfauserová jako slečna Barbora Terebová."

Jindřich Göth, 7. 6. 2018

Mezi hlavními hrdiny komedie vypukne boj o rodinné dědictví. Jejich představy o tom, jak s ním naložit, se různí. Jinak se na to dívá svérázná vdova plná života, jinak to vidí mnohokrát rozvedená dcera, nezaměstnaný syn, či jeho bývalá manželka. Přestože jde o příběh plný černého humoru, nechybí v něm životní optimismus a láska, která kvete v každém věku.

”Krásná hra se silným příběhem na hraně komična a životní tragédie. Žánr, typický pro Divadlo Na Jezerce. A typický pro Jiřinu Bohdalovou. Odzbrojujícím způsobem zahraje obrovské neštěstí, aby vás vzápětí dokonale rozesmála. Zaskočí vás autentičností projevu a silou sdělení myšlenky. Prostředky, které používá, jsou přitom neokázalé a svým způsobem jednoduché. Ale zkuste to udělat taky…” říká ředitel Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský.

Záznam představení Divadla Na Jezerce "Paní plukovníková" natočila v prosinci 2017 Česká televize.

Představte si, že se v naší současnosti probudí v berlínském parku Adolf Hitler. Pochopitelně za velkého zájmu všech kolemjdoucích. Jak na něj budou lidé reagovat? A jak bude reagovat na náš současný svět on? Jak se zachovají média?

Z RECENZÍ:
...Lze bez nadsázky říci, že tato inscenace je v současnosti nejaktuálnějším dramaturgickým počinem na české divadelní scéně.
Dominik Fras

...Vermesovi, a teď i Balcarovi Na Jezerce, se podařilo přesně vystihnout, kdo a co může lidstvo znovu vést k rozkvětu. Začíná to okřikováním, a hned potom nálepkováním protivníků. Těch je zpočátku dost. Proto hrrr na zvrhlé umělce a na novinářskou žumpu. Lidem vlastně mluví z duše. Říká hezky za ně, co si i oni v potu každodenní práce myslí...
J. P. Kříž / Právo / Novinky.cz / 90%

...Velmi trefný satirický šleh, jehož razanci umocňuje humor, který přesně a bez skrupulí pojmenovává naši stále nemocnější současnost a důsledně pracuje s pointami, z nichž mrazí. Adolf Hitler jako "deus ex machina" - bizarní, ale také až hrozivě účinná facka...
Helena Grégrová / i-Divadlo.cz / 80%

...Režisér Balcar vytvořil stylově čistou inscenaci, herecky vyrovnaná komedie se vyznačuje dobře fungujícím temporytmem.... Téma inscenace je děsivě aktuální, rasismus těchto dní dokreslují i „televizní“ zpravodajské a diskusní dotáčky, v nichž vystupují také Daniela Drtinová či Václav Kopta... Na mnou navštívené repríze se publikum smálo a nešetřilo potleskem tehdy, když mě mrazilo, nechci však diváky mustrovat, mohlo jít o „sebeobranu“, k níž často při vnímání tíživých problémů dochází. Ale už nejistota nad postoji dobře se bavících návštěvníků během představení svědčí o tom, že nová produkce Divadla Na Jezerce je trefou do černého...
Jan Kerbr / Divadelní noviny 9/2017

"Je to zábavná, aktuální hra," říká principál Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský a dodává "přinášíme divákům tragikomedii, které rezonuje s dnešní dobou, dokáže zesměšnit negativa naší současnosti. Když v závěru hry Adolf Hitler prohlásí: Za nás přece všechno nebylo jen špatné!, mohou si diváci uvědomit, že tuhle větu už někde slyšeli.“

"Účelem práce je dílo, ale zhotoviti dobré dílo je těžké, neboť dobré dílo jest uměním - ale ne každý člověk je umělcem."

Příběh německého redaktora a dvou amerických inženýrů u českého včelaře vyvolá plodné střetávání zcela odlišných přístupů k životu a k tvořivosti. "Protože jde o včely, mělo by jít o chutnou a pikantní tragikoMEDii, bzučivou grotesku, která občas žahne laskavým žihadlem," vysvětluje Jaroslav Dušek, režisér a představitel mnoha postav, včetně těch ženských. Na inscenaci se kromě improvizátora Jaroslava Duška podílí také Petr Nikl a Ondřej Smeykal.

"V noci se mně zdálo, že se svítící pruh mléčné dráhy na nebi zkroutil do velikého otazníku a volá na mne - proč..."

"Jsem vnitřně šťasten, že mám ne podobné, ale doslova stejné pochopení pro nesmysly strojů a měst, které si nás obtáčejí kolem svých prstů, které si nás zotročují, a ještě si budeme myslet, jak jsme spokojeni, jak jsme na tom vyzráli. Jsem vnitřně šťasten, že tyto přírodní moudrosti, které už padesát let načerpávám od amazonských indiánů, vysloveně souzní s Duškovými myšlenkami, potažmo s myšlenkami Jaromíra Rašína. ... A Dušek? Vůbec nepřekvapil, už proto, že vždy překvapí."

Mnislav Zelený, Literární noviny 2/2019