Historie
Z rodinné historie divadelní společnosti:
Divadelní společnost Jana Hrušínského byla založena v roce 2002 a navazuje na dlouholetou rodinnou tradici. Předkové a příslušníci rodiny Hrušínských působí v českém divadle nepřetržitě od poloviny devatenáctého století. Prvním držitelem divadelní koncese v rodině byl pan Ondřej Červíček, který povolení k provozování divadelního spolku získal v roce 1883. Za všechny známé osobnosti, které prošly divadelní historií "rodiny" jmenujme např. v r. 1851 Josefa Kajetána Tyla nebo později, v první polovině 20. století např. Karla Lamače, Rudolfa Hrušínského či Josefa Kemra. Rodinná tradice nyní pokračuje v Divadle Na Jezerce…
Divadelní společnost Ondřeje Červíčka
1869 Dokument Ondřeje Červíčka
1897 Anna Červíčková
později provdaná Budínská
1905 Anna Červíčková-Budínská
1906 Ondřej Červíček
principál - zakladatel
herecké dynastie
1907 Václav Červíček-Budínský
později principál
1912 Červíčkova divadelní společnost
1917 Marie Červíčková
Sen noci svatojánské.
Krátce po tomto představení
zemřela na španělskou chřipku
1918 Rudolf Böhm-Hrušínský
Hermína Červíčková-Hrušínská
na počátku společného působení
1919
1919 Hermínka Červíčková
v operetě Loutka
1920 17. října - po konání
tohoto představení
se Hermíně Hrušínské
narodil syn Rudolf
1922 Rudolf Hrušínský
dvouletý
1924 Pětiletou dceru Bertičku
hrál Rudolf Hrušínský ml
1924 Červíčkova divadelní společnost
sedící uprostřed
Rudolf Hrušínský
1924 Divadelní společnost
Václava Červíčka
Obráz od Ivy Hüttnerové
2001
1925 Příjmy-výdaje
Rudolfa Böhma-Hrušínského
1926 Hermína Červíčková-Hrušínská
1931 Rudolf Böhm-Hrušínský
1934 Plakát divadelní společnosti
1935 Rudolf Böhm-Hrušínský
se synem
Rudolfem Hrušínským
ve hře Princezna z Gettha
1936 Plakát divadelní společnosti
1937 První režie
Rudolfa Hrušínského
1939 Rudolf Hrušínský
o prázdninách
u divadelní společnosti
1940 Vstupenky společnosti
Anny Budínské-Červíčkové
1942 Divadelní společnost
Anny Červíčkové-Budínské
sedící uprostřed. Druhý zprava
Josef Kemr
1943 Divadelní plakát společnosti
z doby protektorátu
1943 Plakát
1943 Ženichové
Rudolf Hrušínský
ve třiadvaceti letech
1943 Ženichové
Václav Budínský
Josef Kemr
Rudolf Hrušínský
1944 U Červíčků
Rudolf Böhm-Hrušínský
Rudolf Hrušínský
Josef Kemr a další
Rudolf Böhm-Hrušínský
1935 - Divadlo Uranie Děti Slovače Rudolf Böhm-Hrušínský
1936 Rudolf Böhm-Hrušínský
v Medkově hře
Plukovník Švec
1938 - Osvobozené divadlo Rudolf Böhm-Hrušínský
Pěst na oko
V & W Těžká Barbora
1938 - Osvobozené divadlo Original textu hry
Rudolfa Böhma-Hrušínského
s věnováním Jana Wericha Janovi Hrušínskému
1938 - Osvobozené divadlo Rudolf Böhm-Hrušínský František Filipovský ve hře V & W Pěst na oko
1942 Divadlo Vlasty Buriana
Rudolf Böhm-Hrušínský
Rudolf Hrušínský
1938 - D38 Leonce a Lena
1938 - D38 Leonce a Lena
titulní strana
časopisu Hvězda
1938 - D 38 Věra Lukášová
rež.E.F.Burian
s Jiřinou Stránskou
1940 - MDP Naše městečko
S Natašou Gollovou
1941 - D 41 Stříbrný vítr
s Jiřinou Stránskou
1946 - Divadlo na Vinohradech Jacobowsky a plukovnik s Bedřichem Vrbským
1947 - DnV Čínská zeď
s Jaroslavou Adamovou
1948 - DnV Svatá Jana
Dauphin
1951 - MDP Tartuffe
s Marii Rosůlkovou
1951 Vladimír Salač
Rudolf Hrušínský
Václavské náměstí
1954 - MDP Ivanov
s Alexandrou Myškovou
1957 - MDP Dana Medřická
Rudolf Hrušínský
Neapol město miliónu
1958 - MDP Poslední dějství
1959 - MDP Rudolf Hrušínský
Útěk
režie Miroslav Macháček
1959 - MDP Rudolf Hrušínský Lubomír Lipský Zlaté tele
1961 - Národní divadlo Křišťálová noc
s Olgou Scheinpflugovou
1965 - ND A co láska
s Josefem Kemrem
režie Miroslav Macháček
1965 - ND Jeppe z vršku
Jeppe
režie Jaromír Pleskot
1966 - ND Poslední
Ivan Kolomijcev
režie Alfred Radok
1966 - ND Poslední
režie Alfred Radok
1966 - ND Zmoudření dona Quichota
s Radovanem Lukavským
1968 - ND Novokřtěnci
Bockelson
režie Miroslav Macháček
1968 - ND Novokřtěnci
režie Miroslav Macháček
1972 - ND Othello
Jago
s R. Lukavským
režie Václav Hudeček
snímek ze zkoušky
1976 - ND Mnoho povyku pro nic Benedikt
1982 Rudolf Hrušínský Svatopluk Beneš Ota Ornest Josef Bek
1984 - ND Stará dobrá kapela
Šána
Jan Hrušínský
1955 Anna Červíčková-Budínská poslední divadelní ředitelka a principál Jan Hrušínský
1965 - Národní divadlo Měsíc na vsi první divadelní role režie Rudolf Hrušínský
1965 - ND Zimní pohádka
1966 - ND Bláznivá ze Chaillot
1966 - ND Bláznivá ze Chaillot Jan Hrušínský
1966 - ND Jan Hrušínský Olga Scheinpflugova v Bláznivá ze Chaillot
1976 - Činoherní studio Ústí Jak se vám líbí
Jan Hrušínský
Marie Spurná
1977 - ČS-Ústí Komtesa a pěchotní důstojník
režie J.Vostrý
Jan Hrušínský
Petr Čepek
1978 - ČS-Ústí Vášeň jako led
Leoš Suchařípa
Marie Spurná
Jan Hrušínský
režie Jan Grossman
1979 - ČS-Ústí Goldoniáda
1979 - ČS-Ústí Troilus a Kressida Jan Hrušínský-Troilus s Leošem Suchařípou
1980 - ČS-Ústí Ženitba
Jan Hrušínský - Podkolatov
Jelena Juklová - Agáta Marie Spurná - Tekla
1982 - CS-Usti Tři sestry
Marie Spurná
Miluše Šplechtová
Jan Hrušínský
1982 - ČS-Ústí Jan Hrušínský
Pavel Rímský
Miluše Šplechtová
Tři sestry
1982 - ČS-Ústí Jan Hrušínský Leoš Suchařípa
Miluše Šplechtová
Tři sestry
1993 - Divadlo na Zábradlí Silná v zoologii Bára Hrzánová Eduard Haken Jan Hrušínský
1993 - DnZ Silná v zoologii
v šatně s Eduardem Hakenem
1994 - Divadlo ABC Jak jsem vyhrál válku
Jan Hrušínský - Goodbody
Jan Szimik
1994 - Divadlo v Řeznické Hallo Dolly Jitka Sedláčková Jan Hrušínský režie Ota Ševčík
1994 - Řeznická Hallo Dolly
Kamil Halbich
Jan Hrušínský
1996 - 2008 - ABC Charleyova teta
Jan Hrušínský Babberley
1996 - ABC Charleyova teta
Jan Hrušínský
Lubomír Lipský
1999 - ABC Večer Tříkrálový
Jan Hrušínský
Malvolio
2001 Taková spoušť
Jiří Kodet
Jan Hrušínský
režie Juraj Herz
Divadelní společnost Jana Hrušínského
2003 - Gong - DNJ Zahraj to znovu, Same
2003 Zahraj to znovu, Same
Josef Abrhám
Jan Hrušínský
DNJ
2003 Zahraj to znovu,Same
Jan Hrušínský
Zdeněk Hruška
Miluše Šplechtová
2003 Mein kampf
2003 - Gong Mein kampf
DNJ
2003 - Gong Mein kampf
Hitler
2004 Vajíčko
Jan Hrušínský
Magis
foto M. Votavová
2004 Vajíčko
Jan Hrušínský Zuzana Kajnarová
2004 Vajíčko
Miluše Šplechtová
Zdeněk Hruška
Milan Stehlík
Červen 2008 Divadlo Na Jezerce
3. 4. 2007 Foto Majka Votavová Na fotografii chybí více než čtyřicet dalších tvůrců Divadlo Na Jezerce
VE SLUŽBÁCH THÁLIE
1844 - 1928
1875 – 1936
1920 – 1994
Od poloviny 19. století se odvíjí příběh jednoho z našich
nejstarších hereckých rodů, jehož zakladatelem se stal nenápadný a divadlu odevzdaný
odchovanec J. K. Tyla ONDŘEJ ČERVÍČEK. Když v pozdním věku sepsal Paměti českého
herce, učinil tak proto, aby vypovídal o době, kdy „obyvatelstvo pro české divadlo
nemělo žádný zájem mimo hloučku probuzenců, kde bylo těžko synům Thálie pracovati
a jen láska k dramatickému umění a k vlasti dodávala síly a vytrvalosti,
by na dráze vytknuté neklesli.
V roce 1867 uzavřel Ondřej Červíček sňatek s JOSEFOU
MUŠKOVOU (1845-1903), dcerou proslulého herce a divadelního ředitele HYNKA MUŠKA
(1811-1894). Josefa se stejně jako její sourozenci věnovala divadlu, její sestra
Antonie se provdala za uznávaného divadelního ředitele JOSEFA FALTYSE (1839-1926)
a sestra Anežka za jiného divadelního koncesionáře ANTONÍNA BRÁZDU. Těmito sňatky
se slévaly jednotlivé herecké rody v mohutný divadelní proud, který postupně
zaplavil celé Čechy. Koncesi k provozování vlastní společnosti obdržel Ondřej
Červíček v roce 1883 a ve svém podniku zaměstnával především početnou rodinu.
Kromě Otakara (1867-1942), Stanislava (1870-?), Františky (1872-?) a Josefy (1873-?),
to byl zejména jeho syn VÁCLAV ČERVÍČEK, který se v roce 1906 stal tzv. artistickým
správcem společnosti. Poté, co se roku 1899 oženil s herečkou ANNOU BUDÍNSKOU
(1878-1958), přijal umělecké jméno BUDÍNSKÝ. Proměnlivý název společnosti se po
jeho smrti, kdy se vedení ujala Anna Budínská, ustálil do podoby LIDOVÉ DIVADLO
MĚST VENKOVSKÝCH PRO ZEMI ČESKOU. Stejně jako v případě Ondřeje Červíčka, tvořily
zprvu herecký kádr Budínského společnosti především jejich děti – VÁCLAV BUDÍNSKÝ
(1902-1985), talentovaná a předčasně zemřelá MARIE ČERVÍČKOVÁ (1899-1917) a FRANTIŠEK
ČERVÍČEK (1903-?). Mladší z dcer, HERMÍNA ČERVÍČKOVÁ (1901-1989), se na jaře
1920 provdala za herce RUDOLFA BÖHMA-HRUŠÍNSKÉHO (1897-1956), pozdějšího člena Osvobozeného
divadla, Divadla Vlasty Buriana aj.
V Novém Etynku (dnes Nová Včelnice) se manželům Hrušínským
za jevištěm narodil syn Rudolf. Obklopen péčí svých nejbližších stával se odmalička
spoluúčastníkem toho, jak se dělá divadlo. Nejen rodiče, ale i dědeček s babičkou,
strýcové a tety mu den za dnem bezděčně vštěpovali lásku k divadlu. Řekneme-li
bezděčně, pak to znamená bez sebemenší didaktičnosti, samozřejmostí své divadelní
práce i svého života, tím, co měl jako chlapec každodenně na očích, když se mu všední
starosti proměnily v pohádkový svět divadla. O několik let později, jako herec
významných pražských divadel (Akropolis, Uranie, Pražské dětské divadlo, Divadlo
E.F.Buriana D38-D40, Městské divadlo na Královských Vinohradech), se pokusil povznést
úroveň Budínského společnosti obohacením repertoáru (zařazováním současných her
a vlastních dramatických pokusů První případ a Nový život) i hereckého
souboru (JOSEF KEMR). Činnost Budínského společnosti překlenula tíživá léta obou
světových válek, byla ukončena spolu s činností ostatních českých divadel v Protektorátu
Čechy a Morava k 31. září 1944 a po válce již nebyla obnovena.
Navzdory protivenstvím, jimž museli členové Budínského společnosti
mnohdy čelit, v nich toto působení zanechalo nesmazatelné dojmy. Za mnohé ostatní
je vyjádřil Rudolf Hrušínský, když napsal:
Mnoho vánočních svátků jsem prožil v rodině svého dědečka Václava Budínského-Červíčka.
Byly to Vánoce, které měly zvláštní podivné kouzlo a podivnou, zvláštní vůni. Vůni
vybílených maličkých divadelních hospodských sálů v různých zasněžených vesničkách,
vůni petrolejového vařiče mé babičky, na němž dokázala vykouzlit štědrovečerní večeři
pro celou divadelní společnost, vůni divadelních kostýmů, kulis a různých rekvizit.
A také zvláštní vůni venkovských, obyčejných lidí, kteří měli úctu k naší práci
a přicházeli do divadla v jediných černých šatech, které oblékali pouze do
kostela a potom, později – naposled – do rakve. Vážili si nás a my si vážili jich.
A ta úcta k obyčejným venkovským lidem, pro které divadlo bylo kostelem, mě
neopustila dodnes.
V dějinách českého divadla 19. a první poloviny 20. století
sehrály kočovné nebo cestující divadelní společnosti, jak se jim také říkalo, významnou
a dodnes nedoceněnou roli. V malém jihočeském městečku Bavorově, kam společnost
zajížděla, nalezl poslední místo odpočinku ONDŘEJ ČERVÍČEK. Na jeho náhrobní desce
byl umístěn nápis hodný pokračovatele Josefa Kajetána Tyla a zakladatele hereckého
rodu:
Jest vavřín Tvojí poduškou,
jenž provázel Tě cestou trnitou.
Nechť slavně dá ti spáti,
nežils marně pro vlast máti.
Na rodinnou tradici v roce 2002 navázal Jan Hrušínský, když založil Divadelní společnost
Jana Hrušínského a v prosinci 2004 Divadlo Na Jezerce. V rodinné tradici pokračuje
i jeho rodina.
MARIE VALTROVÁ, březen 2005
(Autorka je vedoucí divadelního oddělení Městské knihovny v Praze)
