Ohlasy

Uz dlouho jsme se tak nezasmáli jak na Bohdalce v #Gingame Na Jezerce! Lidi, běžte na to, to je herecký koncert par excellence. Divadlo Na Jezerce je místo, kde na vás dýchne "stará Praha" (divadlo jako z I. republiky). Musí to stát enormní usilí! Díky za to a díky za pozvání ❤

Divadlo Na Jezerce opět trefilo do černého. Gin game – excelentně rozehraná karetní partie něžného cholerika Milana Kňažka a ustrašeně neústupné Jiřiny Bohdalové je koncertem nejen hereckým, ale především lidským. Dva důchodci v domově důchodců hrají karty - to nevypadá jako kdovíjak strhující thriller nebo komedie k popukání, přesto tomu tak je. Ovace získá nejen závěr každého dějství, ale především dechberoucí taneční kreace obou protagonistů. Bojovnost a zranitelnost, laskavost a sarkasmus, smích i pláč jsou zde pečlivě dávkovány a stupňovány k překvapivě logickému a prostému závěru, který nikoho nezanechá chladným a zvedne vás v závěrečném potlesku ze židlí. Režie Radka Balaše má charakter v tom nejlepším slova smyslu taneční. Když vás tanec uchvátí ani vás nenapadne myslet na to, kdo dělal choreografii a „to je nejvíc“. Lze doporučit napříč věkovými kategoriemi. Pokud v tom už nejsme, tak nás to většinou čeká. Jedinečná psychoterapie.

Vážení,
mnohokrát děkuji všem tvůrcům a účinkujícím za skvělé představení Pánský klub. Navštívit toto představení jsme se rozhodli dle reklamy pana Žáka ve Všechnopárty. Domnívali jsme se, že se bude jednat o komedii lechtivějšího rázu a budeme se smát až se za břicho popadat. Pravda, humorných okamžiků bylo mnoho, ale pojmout toto věčné téma sexu a nevěry formou terapie, prvoplánové vtípky vynáší o level výše, vybízí k zamyšlení, nabízí různé úhly pohledu stran generací i životních stylů a toho si nesmírně cením. Myslím, že si z toho každý, kdo je k sobě upřímný, může hodně odnést a je-li se svou situací nespokojen, i rozhodnout se ji změnit. Ano, myslím si, že i návštěva divadla může být léčivou terapií a zasít do člověka prvotní impuls pro změnu ke spokojenějšímu a naplněnějšímu životu. Koneckonců proto do divadla chodíme, abychom se duševně osvěžili, obohatili a zjistili, že i přes tu každodenní rutinu a shon v nás dřímá cosi víc, lidskost. A kde jinde se projevuje než v mezilidských vztazích. Přeneseně by se tedy dalo říci, že do divadla chodíme proto, abychom nezapomněli, že jsme lidmi. :) A za to vám všem velký dík. Víří mi hlavou tisíce myšlenek a nejraději bych si v klidu ještě znovu poslechla či přečetla všechna ta moudrá slova, která dnešní večer zazněla. Zejména závěrečná řeč pana Přemka-nebožtíka - skvělý odkaz. A pak také "děkovné řeči" ostatních účastníků terapie, které zazněly v jejich domácích úkolech tzv. zpovědnici. Myslíte, že byste mi je mohli poskytnout nebo alespoň část? Jsem také takový samozvaný psycholog a baví mě hloubat nad smyslem věcí. Oslovil mě zde mimo jiné i známý fakt, že naše vzorce chování jsou ať chceme či nechceme ovlivněny prostředím v jakém vyrůstáme. Ale nic není ztraceno, vždy máme možnost se rozhodnout situaci změnit, pokud nám nevyhovuje. A na příkladu Edy vidíme jak mnohdy málo stačí - jeden telefon a letitý problém se náhle rozpustí jak pára nad hrncem. Ono je opravdu snadné někoho odsoudit. Ale je velice ošemetné poukazovat na to co je nebo není správné, když neznáme to pozadí, příčiny chování člověka. Vše má svůj důvod. Když se někdo chová hrubě, může být uvnitř ustrašené děcko, které bude vděčné za sebemenší podání pomocné ruky. Stejně tak nevěru nehodnoťme negativně, může být osvobozením se z nefunkčního vztahu. Lékem na vše stejně zůstává otevřená komunikace, když přestaneme předstírat ostatním, ale hlavně sami sobě, tak najednou zjistíme, že jsou věci mnohem snadnější, problémy se zdají malicherné a rozpustí se ve světle lásky. Jsme tu hlavně, abychom žili spokojeně a šťastně a cest je k tomu tolik kolik je lidí co tu cestu hledají. Každému vyhovuje něco jiného. Někdo kráčí cestou přímou jiný musí prozkoumat každou zákrutu, ale to neznamená, že jedna cesta je lepší nebo horší než ta druhá. Důležité je k čemu směřuje. Cesta nás zušlechťuje. Proto se možná říká, že cesta může být cíl.
Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, inu alespoň vidíte co vše ve mně toto představení vyvolalo, jaký přetlak emocí a myšlenek, který prostě musel ven. Také by se na to dalo pohlížet jako na takové vyventilování nutkavé potřeby :-)
Ještě jednou děkuji a vězte, že všem kolem budu toto představení vřele doporučovat.
Přeji krásné dny, spokojené diváky a další stejně úspěšná představení.
S přátelským pozdravem

Milý Honzo, musím Vám poděkovat za dnešní večerní nádherné představení Pánsky klub. Ale hlavně Vám chci poděkovat za neuveřitelný Váš záskok za Vašeho nemocného herce. Přiznam se, že jsem se skvěle bavila a to co me čeká příští rok bude náročné - zdravi. Takže jsem načerpala nové síly. Děkuji ale i celému dnešnímu hereckému týmu.
Honzo všechno nejlepší do nového roku, hlavně zdraví a plné divadlo.

Vážené divadlo,
chtěla bych vám napsat, jak smolaři ke štěstí přišli. Je to tak. Před několika lety jsem se dobře bavila u knihy Poslední aristokratka. Poté jsem se dozvěděla, že jste hru zařadili do svého repertoáru a navíc to obsazení! Čtyři roky se snažím koupit si lístky. Když už jsou volná místa, tak jdu rodit nebo jsem opět těhotná a večer mi bývá špatně. Letos před Vánoci se stala skvělá věc. Můj manžel dokázal sehnat lístky. Já sehnala hlídání pro ty naše holky. Celý týden jsem učila tu menší, aby večer už vydržela bez mámy. Vše zařízeno. Konečně nasedneme do auta a jedeme do Prahy. Jsme věční smolaři a tak nás ani nepřekvapilo, že po tom všem je změna programu. Jenže nastalo překvapení. To co Vaše divadlo dokázalo a co předvedli herci. Všichni jste do toho šli naplno. Smáli jsme se od začátku do konce. Atmosféra byla příjemná. Nelituji, že jsem první večer bez dětí strávila ve Vaší společnosti. Děkuji.

Přeji hodně zdraví a na viděnou u dalších her.

S pozdravem